ÚROKOVÉ SAZBY A RACIONÁLNÍ PANIKA

​Světodějné události zásadního významu nepřicházejí vždy nápadně. Některé z nich dlouho zůstávají mimo centrum pozornosti. Změny úrokových sazeb jsou významným příkladem.

Úrokové sazby jsou přitom jednou z podstatných finančních veličin. Závisí na nich podnikání, ale také ceny bytů a aktivita ve stavebnictví. Od úrokových sazeb se odvíjí výnosy penzijních fondů, životních pojistek a podílových fondů. Jsou podstatné pro hospodaření státu – vlastně je těžké najít jakoukoli oblast ekonomiky, pro které by úrokové sazby byly nedůležité.

Konkrétní příklad. Hypoteční úrokové sazby v Česku dosáhly absolutního minima během listopadu a prosince 2016, kdy Hypoindex (průměr poskytovaných hypotečních sazeb) dosáhl hodnoty pouhých 1,77 procenta. Velká změna od roku 2008, kdy Hypoindex chvílemi překonával hodnotu 5,8 procenta. Nyní je Hypoindex na 2,10 procenta – zřetelný růst.

Zlevnění hypoték v období 2008-2016 způsobilo rozvoj stavebnictví a promítlo se do cen bytů a domů. Ale úplně stejný efekt byl pozorován například i ve Švédsku. V USA ceny nemovitostí dosáhly maximálních hodnot z předkrizového období.

Pokles úrokových sazeb od roku 2008 až do nedávné doby byl logickou odpovědí téměř všech světových centrálních bank na finanční krizi. Přesně v souladu s ekonomickou teorií, nízké sazby zlevnily komerční úvěry, čímž pomohly překonat hospodářskou recesi. Dokonce i problémovým ekonomikám v Evropě se vede dobře: nezaměstnanost klesá, optimismus podnikatelů i spotřebitelů lze srovnat s obdobím prosperity do roku 2007.

Jenomže je tu komplikace. Extrémně nízké úrokové sazby, které dominovaly západnímu ekonomickému světu – a které stále trvají – jsou vlastně doping. Mimořádné opatření, které má hospodářství dočasně pomoci během kritického období, a které má být opuštěno, jakmile se situace vrátí do normálu.

Jako každý doping, i extrémně nízké sazby mají své nepříznivé vedlejší efekty. V první řadě, úspory domácností méně vydělávají. Spořící účty nenesou nic nebo téměř nic. Fondy dluhopisů během období poklesu sazeb nesou slušné zisky. Jakmile však sazby poklesnou na nulu, není již kam růst: platí, že pokles úrokových sazeb má za následek růst cen dluhopisů.

Dalším vedlejším efektem nízkých sazeb je růst cen nemovitostí. To sice dělá radost teoretickým ekonomům a centrálním bankéřům, ovšem mladým domácnostem přibyly starosti. Jak dosáhnout na vlastní bydlení, když byty jsou tak drahé? Levnější hypoteční sazby jsou sice skvělá věc, ale dvojciferný nárůst cen nemovitostí je příliš těžkým závažím na opačné misce vah.

Ještě další vedlejší efekt mají nízké sazby na hospodaření státu. Ministerstvo financí se „namlsá“ na levné dluhové službě a nedává pozor na dobré hospodaření. Tradičním zlozvykem je deficitní hospodaření státu během hospodářské konjunktury. Nemusíme chodit daleko – kromě české vlády ovšem podobně hřeší Dánsko, Belgie, Británie, Finsko, Francie, Irsko, Itálie, Litva, Lotyšsko, Maďarsko, Polsko. Portugalsko, Rakousko, Řecko, Slovensko, Slovinsko a Španělsko. I mimo Evropu se masivně utrácí na dluh: masivní schodky veřejných rozpočtů mají USA, Japonsko, Čína, Kanada, Brazílie...

V rámci Evropy si zodpovědně počínají Německo, Nizozemsko, Švédsko, Švýcarsko, Lucembursko, Island a Estonsko. Norsko má díky exportu plynu masivní přebytek státního rozpočtu ve výši 5,2 procenta HDP. A to je prakticky vše – rozpočtová nezodpovědnost vládne světu!

Vysazení podpůrného prostředku v podobě extrémně nízkých sazeb tedy může zkomplikovat hospodaření veřejných rozpočtů, podniků a domácností, které jsou zatíženy dluhy s plovoucí sazbou. Domácnosti by se teoreticky měly radovat díky vyšším příjmům z úročených úspor. Ale není to tak jednoduché.

Dejme tomu, že jste investovali do penzijního nebo podílového fondu, který je orientován na bezpečné státní dluhopisy. Předpokládejme, že tento fond má hrubou míru úrokového výnosu 1,8 procenta a průměrnou dobu do splatnosti dluhopisů devět let. Jaký bude výnos fondu, když během nejbližšího roku vzroste úroková sazba o pouhé jedno procento?

Ačkoli laika překvapí, že by bezpečné státní dluhopisy mohly prodělat, je to možné. Fond s těmito parametry by během jediného roku prodělal šest procent! Jak je to možné? Když úrokové sazby rostou, klesá cena dluhopisů, včetně těch superbezpečných státních. Žádné zlé kouzlo, jen elementární finanční matematika.

A to není ještě vše. Pokud úrokové sazby porostou na úroveň, kterou můžeme považovat za historicky normální, bezpečné dluhopisy mohou prodělat ještě mnohem více. Třeba i dvanáct, dvacet nebo i více procent. Nebylo by to nijak výjimečné. Podobné případy se během 20. století staly v mnoha zemích.

Kdo vlastní větší množství úspor v dluhopisových fondech, měl by právě teď začít panikařit. Stává se to sice zřídka, ale jsou situace, kdy panika je naprosto racionální.

Psáno pro Lidové noviny

A jak z toho ven? Investujte inteligentně.