TRUMPOVO ANTIBYROKRATICKÉ TAŽENÍ

Pokud evropská média píší nebo hovoří o Donaldu Trumpovi, bývá to zpravidla v souvislosti s různými povrchními skandálky a aférkami. Pokud se hovoří o jeho hospodářské politice, je to obvykle ve spojení s daňovou reformou, která má mít údajně katastrofální dopad na federální rozpočet.

Nicméně každý, kdo se někdy seriózně zabýval hodnocením změn daňových sazeb, ví, že jen čas ukáže, kdo měl pravdu. Je ale jedna velmi důležitá skupina Trumpových opatření, která zůstává úplně stranou pozornosti evropských médií. Ani americká jí nevěnují přehnanou pozornost.

Touto opomíjenou problematikou je Trumpova deregulace. 

V Evropě je velmi málo známým faktem, jak hluboce svázána zákony a vyhláškami jsou nejrůznější odvětví americké ekonomiky. Stěžujeme si na přehnanou aktivitu bruselských regulátorů, aniž bychom si uvědomovali, že ti washingtonští nejsou ze své přirozenosti liberálnější. Všichni byrokrati jsou stejní, všichni mají tendenci maximalizovat svoji moc. Legendy o „neregulovaném americkém kovbojském kapitalismu“ jsou prostě jen legendy.

Levicový deník The New York Times – který nemá Trumpa nijak v lásce – nedávno publikoval článek o jablečné farmě ve státě New York, která musí dodržovat celkem sedmnáct různých vyhlášek obsahujících pět tisíc různých omezení nebo nařízení. Regulováno je naprosto vše: od použití hnojiv a pesticidů přes bezpečnost práce, mzdy, daně, pojištění a pracovní podmínky zaměstnanců, až po značení produktů.
 
Článek uvádí, že federální normy upravující podnikání v oblasti ovocných sadů obsahují celkem dvanáct tisíc omezení, což je nárůst o 26 procent ve srovnání se stavem z roku 2007.

A pokud váš ovocný sad navštíví uprostřed sklizňové sezóny tým federálních inspektorů, jimž musíte věnovat desítky hodin týdně, máte o zábavu postaráno.

The New York Times připouští, že Trumpova administrativa zrušila ke 14. prosinci 2017 celkem 67 federálních norem regulujících podnikání – v podtextu zní, že to není mnoho. Nicméně pravicový The Washington Post uvádí ještě jiná čísla. 

Když prezident Obama opouštěl úřad, měl Federální registr (což je cosi jako Sbírka zákonů obsahující vyhlášky a normy) celkem 103 432 stran textu. Trump osekal toto číslo téměř na polovinu. Tím dokázal trumfnout i prezident Reagana, za jehož vlády Federální registr zhubl přibližně o třetinu. Z Reaganova hospodářského boomu pak žil ještě prezident Clinton během obou svých volebních období.

Podle Sboru ekonomických poradců Bílého domu, Obama vydal během své vlády 494 ekonomicky významných vyhlášek, o 38 procent více než jeho předchůdce. Jen v posledních osmi měsících vlády Obama „obtěžkal ekonomiku náklady v celkové výši 15,2 miliardy dolarů,“ tvrdí Neomi Rao,  ředitelka Úřadu pro informační a regulatorní záležitosti.

Trump obrátil tento trend hned po příchodu do Bílého domu. Společně s Kongresem zrušil čtrnáct hlavních regulací přijatých za Obamy a dalších více než 1500 zrušil nebo odložil prostřednictvím exekutivních příkazů. Kromě toho vydal důležitý exekutivní příkaz číslo 13771, který nařizuje vládním agenturám odstranit dvě existující regulace na jednu nově přijatou a zároveň zajistit, aby čisté náklady pro podniky byly nulové.

Odhadovat výsledek Trumpova úsilí je obtížné. Odhad vlivu regulace na ekonomiku není exaktní věda. Zůstává však faktem, že potenciální růst americké ekonomiky v poválečném období byl nepřímo úměrný logaritmu celkového objemu regulací. Toto je samozřejmě jen hrubá míra, která nedělá rozdíl mezi ekonomicky významnými vyhláškami a mezi méně významným textem. I tak je ovšem zřejmé, že regulatorní břemeno je nejméně stejně důležité pro hospodářský růst jako břemeno daňové.

Vzniká otázka, proč něco takového je možné v USA, nikoli však v Evropské unii. V EU naopak dlouhodobě roste váha regulatorní zátěže, která zvyšuje náklady na podnikání, zejména pro malé podniky. Příklad: směrnice GDPR, která má vstoupit v platnost v květnu 2018 a která budí paniku v podnikatelské sféře. V Evropě není vidět žádnou sílu, která by působila opačným směrem. Proč?

Protože Spojené státy mají přímou volbu prezidenta, který je zároveň šéfem vlády. Někdy zvítězí kariérní politik a byrokrat (jako Obama), jindy někdo jako Reagan nebo Trump, kdo hájí zájmy podnikatelů, i těch drobnějších. Naproti tomu členové Evropské komise jsou pouze byrokrati, kteří byli jmenováni jinými byrokraty. Vlastnosti systému jsou dány jeho strukturou.

A pokud se přece jen v některé evropské zemi dostane k moci významný magnát, drobní podnikatelé jsou pro něho spíše plevel. Vysoce regulované prostředí s obrovským objemem dotací a přerozdělování netvoří zdravé klima pro růst a prosperitu, v němž by se z menších podniků stávaly střední a ze středních velké.

Marné naděje: z Evropské unie nikdy nebudou Spojené státy.

psáno pro Lidové noviny