KONEC LIBERÁLNÍ DEMOKRACIE V EVROPĚ

Pozorně si prohlédněte následující graf. Zobrazuje objem veřejných výdajů v různých evropských zemích a v USA:

Co vidíme? Vidíme obrovské náklady evropských států, mezi nimiž dominují sociální výdaje. Vládnoucí strany ve většině zemí uplácejí své občany sociálními výhodami, aby si zajistily hlasy v příštích volbách. Je přitom jedno, kde vládne levice a kde "pravice", protože všechny strany hlavního proudu jsou dnes fakticky socialistické. Včetně německé CDU, včetně rakouských Svobodných. Mírně se liší jen v míře socialismu.

Je toto stále ještě demokracie? Formálně ano. Lidé chodí k volbám, vhazují lístky do uren, výsledky voleb jsou spočteny a vláda je sestavena. Někdy hned, jindy později. Formálně je všechno v pořádku.

Ve skutečnosti ale něco chybí. Něco podstatného. Chybí svoboda. Pečovatelský stát, který přerozděluje něco kolem poloviny hrubého domácího produktu, nemůže být domovem svobodných občanů. Z lidí se stávají otroci státu. Přečtěte si Hayekovu Cestu do otroctví a bude vám vše jasné: už tam jsme. 

Nejdále na cestě do otroctví pokročila Francie. Ale v jiných zemích je situace jen o málo lepší. Dříve demokracie znamenala liberální systém, kde si občané mohou zvolit, zda chtějí silnější anebo méně silný stát. Dnes tato možnost prakticky odpadá. Z liberální demokracie se stala neliberální demokracie. Můžete si volit, koho chcete, ale nakonec dostanete jen další vládu, která bude utrácet, jako kdyby už neměl přijít žádný zítřek.

Snad jen Spojené státy se vzepřely trendu a zvolily si jednoznačně nelevicového prezidenta a převážně pravicový Kongres. To představuje určitou naději pro západní svět. Většina Evropy ovšem vypadá beznadějně. Neliberální demokracie a všemocný pečovatelský stát vítězí nad občanem.