JAK POZNAT VČAS BLÍŽÍCÍ SE KRIZI

Jak včas poznat blížící se recesi nebo dokonce finanční krizi? Přenesme se zpět do začátku února 2007 – do doby, kdy na minulou finanční krizi bylo již zaděláno, ale teprve se začínalo psát o problémech s americkými substandardními hypotékami.

Jaká varovná znamení byla tehdy k dispozici? Nebylo jich úplně málo.

V první řadě, výnosová křivka federálních dluhopisů byla invertovaná. Sice jen lehce, ale i nepatrná inverze (tj., když krátkodobé sazby jsou vyšší než dlouhodobé) je vážným signálem budoucí recese. 

Za druhé, aktivita amerických komerčních bank byla v pásmu oranžového poplachu. Zvýšená bankovní aktivita je vždy dočasně vnímána jako dobrá věc, protože štědré úvěrování pohání hospodářský růst. Po hodech ovšem vždy nutně přijde vystřízlivění, které nikdy nebývá příjemné.

Za třetí, zisky amerických firem byly vysoce nad úrovní dlouhodobého trendu. Také tento jev bývá ve své době přijímán příznivě, ba nadšeně, ale zisky se pak vracejí k normálu: směrem dolů. To již nikoho netěší. Proto jsou nadměrné zisky podniků vždy varovným znamením.

Konečně za čtvrté, riziko akciového trhu bylo vnímáno jako podprůměrné (oranžové pásmo: klid před bouří). Po období podprůměrného rizika dříve či později následuje návrat do normální hladiny nebo dokonce do pásma turbulencí. Hádejte, jakým směrem se pohybují ceny akcií během návratového procesu: ano, správně, směrem dolů.

Tedy již v únoru 2007 – v době hluboce předkrizové – byly k dispozici čtyři signály, které shodně ukazovaly, že „něco“ přijde. Jen nebylo zřejmé, kdy se tak stane.

Přenesme se nyní do začátku října 2007. Skutečná krize podle standardních makroekonomických a finančních ukazatelů tehdy stále ještě nezačala. Ale méně obvyklé indikátory křičely červenou barvou:

Za prvé, pohyb výnosové křivky signalizoval, že recese je za rohem. Skutečně byla: podle Národního úřadu pro ekonomický výzkum (NBER) začala v prosinci 2007. Tato zpráva byla ovšem oznámena až s ročním zpožděním, v prosinci 2008.

Za druhé, akciový trh byl podle poměru cena / peníze nadhodnocen asi o 20 procent.

Za třetí, bankovní aktivita dosáhla úrovně červeného poplachu. Kdyby jen tento jediný indikátor svítil červeně, samo o sobě by to stačilo.

Za čtvrté, peněžní inflace dosáhla dvojciferných hodnot. Vždy, když objem likvidních peněz v ekonomice roste dvojciferně, je to neklamným signálem přehřátí – a po přehřátí přichází ochlazení.

Za páté, ziskovost amerických podniků začala klesat – návrat k dlouhodobému trendu se opravdu konal.

Říjen 2007 byl ideální dobou pro prodej akcií ještě za velmi pěkné ceny. Následoval pokles, pak další pokles, pak velká finanční krize, pak ještě pokles – a teprve až v březnu 2009 byly akcie opět levné a vhodná k nákupu. Hodnoty indikátorů se mezitím samozřejmě dramaticky proměnily.

Krize roku 2008 tedy nebyla žádná "černá labuť", naprosto neočekávatelný a nepředvídatelný jev. Byla neočekávaná jen proto, že tehdejší ekonomové nesledovali hodnotné indikátory a soustředili se jen na povrch věcí.