|
Pokud bychom před Vánocemi začali už trochu bilancovat, změnila se letos nějakým způsobem ekonomická situace Česka oproti předchozímu roku 2016? Za co je třeba minulou vládu pochválit, a za co kritizovat? Měla pravdu opozice, když vyčítala koalici nízké investice do infrastruktury a především fakt, že v období hospodářské konjunktury stále naši republiku dál zadlužuje?
Selhává mi fantazie, mám-li vymyslet nějaký důvod k pochvale minulé vlády. Byla to vláda neschopných a všeho schopných, která měla bohužel to štěstí, že během jejího funkčního období došlo konečně k oživení světové ekonomiky. Toto oživení vytáhlo dočasně z marasmu Evropskou unii a tudíž i české hospodářství. Zásluha Sobotkovy vlády to ovšem nebyla, zásluha Babišova ministerstva financí už vůbec ne. A ano, tato vláda zadlužovala naši zemi i v době, kdy se podle všech uznávaných ekonomických teorií měl splácet dluh. Fakt, že dluhová služba byla extrémně levná a občas i státu paradoxně vydělávala, opět není zásluha Babiše, ale měnových politik hlavních světových centrálních bank. Mnoho obyčejných lidí tleskalo odborům podporovaným především ČSSD, když začaly v letošním roce velmi vehementně uplatňovat svůj program - konec levné práce. Tato iniciativa skutečně zafungovala a začali na ní slyšet i mnozí podnikatelé. Mzdy rostou, ale s nimi i inflace. Ceny, zvláště potravin jdou raketově nahoru. Co s tím dělat? A udrží si česká ekonomika i v příštím roce svoji stoupající tendenci? Snaha odborů o vyšší mzdy mi připomíná vtip na téma inflace. Rybář uloví zlatou rybku a má samozřejmě tři přání. Za prvé, chci řídit mercedes. Za druhé, chci mít vedle sebe krásnou blondýnu. Za třetí, chci vydělávat milion – ne, deset milionů – měsíčně. Ano, zajisté, řekne rybka. Takže rybář upadne do kouzelného spánku a vzápětí se probudí v mercedesu. V otlučené a hodně ojeté dodávce značky Mercedes, abychom byli přesní. Vedle něho stojí velmi pohledná blonďatá policistka, která mu říká: „Pane řidiči, zapomněl jste zaplatit parkovací lístek v ceně sto padesát tisíc. Je mi líto, ale pokuta dělá dva miliony.“ Jinými slovy: vyšší mzdy bez vyšší produktivity budou vždy znamenat vyšší inflaci. A ať si odboráři přečtou něco o produktivitě, než o ní začnou mluvit. A ještě něco: dávejte si velmi dobrý pozor, co si přejete. Může se vám to splnit. Blíží se nám neúprosně konec roku. V souvislosti s tím, kterou z letošních ekonomických událostí na naší i zahraniční politické scéně byste označil za nejvýznamnější? Pokud jde o domácí ekonomické události, opuštění měnových intervencí je jednoznačně zprávou číslo jedna. Konečně, mohu dodat. Intervence v první řadě neměly být nikdy zavedeny, byla to nákladná a hloupá chyba. V kontextu EU je tu jedna opomíjená špatná zpráva: schválení tzv. Evropského pilíře sociálních práv ve Stockholmu 13. září 2017. Touto deklarací se v zásadě kodifikuje radikálně socialistický pohled na ekonomiku v rámci EU. Samá líbivě znějící hesla: práva pracujících, práva pracujících, práva pracujících. Právo na všechny výhody a vymoženosti, ovšem bez uvedení, kdo za ně zaplatí. A víte, kdo za ně zaplatí? Ti nejslabší, protože podle veškeré ekonomické logiky a podle praktických zkušeností aplikace těchto „práv“ vede k vyšší nezaměstnanosti. A koho ohrožuje nezaměstnanost? Ty, kteří mají nějakou nevýhodu na trhu práce. Vysoce kvalifikovaní experti se bát nemusejí, bruselští oligarchové už vůbec ne. Má se Česká republika v budoucnu obávat, že se dostane v rámci projektu tzv. více rychlostní Evropy na okraj ekonomických zájmů EU? Podle názorů českých europoslanců se má dvourychlostní Evropa začít připravovat už v roce 2019. Co se v tomto směru může s naší ekonomikou stát? Měli bychom raději urychlit přípravu na přijetí eura anebo zůstat v klidu a nespěchat do měnové unie, která je prý, například podle názoru prezidentského kandidáta Mirka Topolánka, spíše už snědeným krámem? EU je již dávno vícerychlostní. Jsou zde rychle rostoucí ekonomiky, kam vedle dalších zemí bývalého východního bloku patří i Česko. A pak je zde stagnační jádro eurozóny, které je předlužené a sotva funí námahou, aby dosáhlo alespoň nějakého růstu. Vezměte si Německo, které je vydáváno za příklad úspěšné ekonomiky. V roce 2016 činil hospodářský růst 0,7 procenta na občana. Ve Francii 0,8 procenta. A to šlo pěkně prosím o konjunkturní rok. Český hospodářský růst ve stejném roce dosáhl hodnoty 2,4 procenta. Slovensko rostlo o 3,2 procenta per capita, Polsko o 3 procenta, Maďarsko o 2,5 procenta. Dokonce i bohaté Švédsko rostlo tempem 2,2 procenta, takže problém není ve vysokém či nízkém základu. Takže až vás někdo bude děsit vícerychlostní Evropou, můžete v klidu odpovědět: „My jsme v tom rychlejším pruhu a pokud se Německo, Francie nebo Itálie chtějí uregulovat a udanit až do úplné nehybnosti, ať si to dělají bez nás.“ Do klubu předlužených zvaného eurozóna pochopitelně nemá smysl vůbec vstupovat. Ani o tom uvažovat. V nejbližších měsících má dojít k revizi dosavadních dublinských pravidel, podle kterých musí příchozí požádat o ochranu v první členské zemi EU, do níž vstoupil a má být nahrazen systémem s trvalým a povinným přerozdělováním migrantů, bez jakékoliv horní hranice... V této souvislosti média píšou o tom, že J. C. Juncker „nemůže spát“, když vidí, jak špatně se daří běžencům v Libyi a tvrdí, že musíme migranty pustit na své území legální cestou. Jenže například v Německu i dalších vyspělých západoevropských zemích se už rozbíhá průmyslová revoluce 4.0, kdy se počítá s tím, že právě méně kvalifikovaní lidé budou mít problém sehnat práci. Domníváte se, že to Evropa posílená o miliony migrantů ze Středního a Blízkého východu ustojí anebo nám hrozí sociálně neklidná doba? Evropští socialisté všech barev pochopitelně doufají, že „noví Evropané“ posílí jejich voličskou základnu, jakmile dostanou občanství a volební právo. Zkušenosti ukazují, že imigranti z Afriky a muslimského světa skutečně většinou volí velmi výrazně levicově, na rozdíl například od Indů nebo imigrantů z východní Evropy, kteří jsou tradičně spíše pravicoví. Proto taková hysterie kolem imigrantů: jde o voličské hlasy. O miliony voličských hlasů. Časem možná o desítky milionů. Jakmile projekt masové imigrace bude uskutečněn, Evropa bude socialistická již navždy. Nebo alespoň až do svého ekonomického zhroucení. Hrozba zhoubného bujení sociálního státu je horší než terorismus. Proti němu lze bojovat, i když je to nepříjemné. Ale když si občané zvolí politiky, kteří zvýší sociální výdaje nad reálné možnosti státu, co s tím chcete dělat? Během dvaceti let Evropa bude čelit obrovskému nárůstu příjemců nejrozmanitějších dávek a navíc ještě demografické krizi. Neumím si představit, že to skončí dobře. Rád bych se mýlil, ale prostě si to neumím představit. Dá se už letos říct, kdo bude z ekonomického hlediska na brexitu více tratit, zda Evropská unie nebo Velká Británie? Podle některých statistik zveřejněných v médiích by prý už většina Britů brala návrat do EU. Domníváte se, že to mohou být pravdivé informace? Evropská unie směřuje jednoznačně špatným směrem: k autoritativní socialistické federativní vládě. Federální evropská vláda samozřejmě bude potřebovat sílu, aby se udržela u moci, protože žádný velký multietnický státní celek nedrží dohromady dobrovolně: vzpomeňme na staré Rakousko, na SSSR, na bývalou Jugoslávii, podívejme se na současné Španělsko... Koneckonců i Československo se rozpadlo prakticky ihned poté, co oba jeho národy získaly svobodu. Mnohonárodnostní federace jsou nepřirozené útvary. Federalizovaná Evropská unie nebude výjimkou. Z britského hlediska je brexit odmítnutím trendu k nadnárodnímu státu s velmi problematickým politickým systémem. Britové se nechtějí stát kolonií, i když to znamená některé dočasné problémy. A můžete vzít jed na to, že Brusel bude dělat všechny možné naschvály, aby to Britům pořádně osladil. Které významné události v oblasti ekonomiky můžeme v příštím roce u nás podle Vašeho názoru očekávat? Nejvýznamnější budou ty události, o kterých ještě nevíme. Ať už vznikne v ČR menšinová vláda hnutí ANO s podporou komunistů a SPD nebo bude pokračovat dále minulá koalice, na co by se měla především zaměřit, ať se nezabrzdí náš ekonomický rozvoj v příštích letech? Tuto práci za mě udělal tým Světové banky, jehož zprávu je možné přečíst si zde: http://www.doingbusiness.org/~/media/WBG/DoingBusiness/Documents/Profiles/Country/CZE.pdf Stručně řečeno: je třeba zlepšit proces vydávání stavebního povolení, činnost obchodních soudů v oblasti vymahatelnosti práva, podmínky pro zakládání podniků, ochranu minoritních investorů a zjednodušit placení daní. To jsou nejslabší body. V ostatních hodnocených disciplínách jsme na tom lépe. Pokud jde o překážky pro mezinárodní obchod – respektive absenci překážek – jsme dokonce světovou jedničkou, což je skvělý výsledek! Poznámka: Tento rozhovor jsem poskytl před Vánoci serveru Parlamentní listy, neboť odmítám hrát hru na "hodná" a "zlá" média. Parlamentní listy nikdy nezkreslily obsah, který jsem jim poskytl. Nemám důvod je pokládat za něco méněcěnného.
1 Comment
Jednoduše proto, že jejich rady jsou většinou pro kočku. Albert Edwards, slavný analytik londýnské pobočky Société Générale, prohlašoval v prosinci 2009, že "je čas prodávat". Skutečnost: burzy tehdy stály na začátku několikaletého robustního rostoucího trhu.  Ještě slavnější guru Marc Faber se v srpnu 2010 nechal slyšet, že index Dow Jones může spadnout až na pouhých 1000 bodů. Skutečnost: úplně jinde.  Analytik Henry Blodget se neslavně proslavil již v letech 1999-2000, kdy prorokoval nesmyslně nadhodnoceným internetovým akciím věčný boom. Kvůli neseriózním metodám si dokonce hodně poškodil životopis, řečeno velmi mírně. (V roce 2003 byl usvědčen z podvodu a odsouzen k pokutě dva miliony dolarů a k propadnutí majetku ve stejné hodnotě.) To mu však nebránilo prorokovat v lednu 2016 více než 50% pád akciového trhu. Jak může někdo brát vážně lidi jako Blodget, je mimo mé chápání.  Portfolio manažer John Hussman nemá žádný vroubek jako Blodget. V roce 2008 se dokonce jeho fondům velmi dařilo, porotože správně předpověděl propad. Chyba ovšem je, že Hussman předpovídá propad od té doby prakticky nepřetržitě. Například v březnu 2016 tvrdil, že "akciový trh zůstává obscénně nadhodnocen".  Ať už je to Edwards, Faber, Blodget, Hussman nebo mnozí další, nevěřím nikomu a žádného burzovního analytika neberu vážně. Nepotřebuji znát jejich chatrně podložené názory, jejichž hodnota je převážně jen zábavná, když s jistou dávkou zlomyslnosti pozorujeme jejich omyly. Jistě, na akciovém trhu není nikdo neomylný. Sám jsem se vícekrát zmýlil, protože jen ten, kdo nic nedělá, se dokonale vyhne chybám. Ale proč spoléhat na subjektivní názory nespolehlivých analytiků, když máme k dispozici seriózní a funkční nástroj, kterým je Robot Investment Calculator? Následující obrazovka ukazuje stav ke dni 22. března 2016, kdy John Hussman věštil 40-550% propad amerického akciového trhu:  Opravdu, děkuji z celého srdce, ale žádné analytiky pro předpovídání vývoje trhů nepotřebuji.
Ekonom Tyler Cowen označil tuto výzkumnou práci za jednu z nejlepších a nejzajímavějších za rok 2017. Kolektiv autorů si dal velký úkol a zmapoval výnosy akcií, nemovitostí a pevně úročených cenných papírů v šestnácti zemích od roku 1870. Zde je část výsledků: reálné roční míry celkového výnosu pro akcie a nemovitosti v různých zemích.  Před druhou světovou válkou byly nemovitosti zpravidla výnosnější než akcie, od roku 1950 — a ještě více od roku 1980 — se statistiky kloní ve prospěch akcií. Na všech sledovaných trzích. Na druhé straně, ceny akcií jsou mnohem volatilnější než ceny nemovitostí. Ceny domů a bytů nejsou každodenně kotovány na burze a nemají tudíž takový potenciál tvořit bubliny a paniky jako akcie. Plná zelená čára zobrazuje výnosy nemovitostí, černá přerušovaná výnosy akcií.  Zdroj: THE RATE OF RETURN ON EVERYTHING, 1870–2015. Òscar Jordà, Katharina Knoll, Dmitry Kuvshinov, Moritz Schularick, Alan M. Taylor. National Bureau for Economic Research, Working Paper 24112, 2017.
Velká část veřejnosti žije v iluzi, že státní dluhopisy jsou naprosto bezpečným přístavem, kde není možné přijít o peníze. Ještě tak v Řecku, možná. Ale za státní dluhopisy přece ručí STÁT! Jak by mohl všemocný stát připravit lidi o peníze?
Překvapivě snadno. Následující graf ukazuje vývoj úrokových sazeb desetiletých amerických federálních dluhopisů. Federální vláda nikdy nepřestala splácet svoji dluhovou službu a není pravděpodobné, že by v jakékoli dohledné době selhala. Přesto je možné na dluhopisech prodělat, a to nemálo.
Jak je známo z elementární finanční matematiky, cena dluhopisu roste při poklesu úrokových sazeb. Díky tomu dluhopisy od roku 1982 až donedávna poskytovaly báječné zhodnocení. Při pohledu na historické hodnoty výnosů si člověk může říci "k čemu vlastně potřebuji akcie, když tu jsou ty báječné bezrizikové a výnosné dluhopisy?"
Následující graf zobrazuje výkonnost dluhopisového fondu Vanguard Long-Term Bond Index Investor, který investuje do amerických dlouhodobých dluhopisů. Průměrný čistý výnos za posledních deset let v hodnotě 7,49 procent ročně. Hezké, že? 
Jenže běda: dlouhodobý trend poklesu úrokových sazeb před nedávnem skončil. Zlatý důl je vytěžen. Ceny dluhopisů už neporostou, naopak, budou klesat nebo v nejlepším případě stagnovat.
Výnosy dluhopisů a dluhopisových fondů jsou hezkou ukázkou, proč není dobré automaticky prodlužovat trendovou křivku do budoucnosti. Během dalších let zmíněný fond neponese ani zdaleka 7,49 procenta ročně. Ponese mnohem méně a je dost pravděpodobné, že jeho výnosy budou často i záporné.
Vzniká otázka, jaký význam má vývoj amerických dluhopisů a amerických fondů pro českého investora. Stručně: velký. Výnosy českých dluhopisů kopírují světový vývoj, neboť český finanční trh je důkladně globalizován. Co se děje v Americe, má důsledky i pro českou kotlinu.
Svědčí o tom i následující graf. Sazby amerických dluhopisů jsou opět modře, úroková sazba českých desetiletých dluhopisů jsou červeně zvýrazněny.
Závěr? Úrokové sazby českých dluhopisů již klesat nebudou. To znamená, že ceny dluhopisů a hodnoty podílových listů zaměřených na dluhopisy již neporostou.
Málokdy lze podat jednoznačnou a paušálně platnou radu v oblasti investování, ale v tomto případě ano: zbavte se všech dluhopisových fondů, pokud ještě nějaké máte, ať už amerických, českých nebo jiných. Zlatý důl už obsahuje pouze hlušinu. Nejenže nevyděláte, ale máte slušnou šanci přijít o peníze. Terminologická poznámka: Místo zdlouhavého "výnos do doby splatnosti" používám kratší termín "úroková sazba". Znamená to totéž a je to srozumitelnější. Finanční profesionálové z oblasti pevně úročených cenných papírů zajísté prominou.
Během 18. století i později britská vláda emitovala dluhopisy s nekonečnou dobou splatnosti, tzv. konzoly. Některé z nich jsou podle emisních podmínek nesvolatelné a budou tedy spláceny donekonečna, přinejmenším do doby, pokud britská vláda bude existovat a bude solventní. Historie výnosů těchto dluhopisů nám prozrazuje hodně zajímavého.
Za prvé, je dost obtížné stanovit "normální" míru výnosu, zejména pro 20. století, které bylo charakteristické dvěma světovými válkami, expanzí státní moci a vznikem měnové politiky.
Za druhé, podle všech historických měřítek jsou současné úrokové sazby anomálně nízké. A pokud je ve financích něco anomální, zpravidla to nekončí dobře. Až úrokové sazby půjdou zase nahoru, ceny dluhopisů spadnou. Je to jistota vyplývající z elementární finanční matematiky. Na pokles cen konzol začátkem 20. století si stěžoval již bázlivý strýc Tim, prototyp konzervativního investora z románové séria Johna Galsworthyho Sága rodu Forsytů. Dnešním konzervativním investorům, kteří drží dluhopisové fondy, se rovněž nepovede dobře. OTÁZKA: DEBATA Jana Macháčka: Jaký je vztah mezi zvyšujícími se investicemi do IT a slabým růstem produktivity práce? Jedna z největších záhad současných ekonomických trendů je slabý růst či dokonce pokles produktivity práce, jenž v poměru k investicím do IT vyhlíží paradoxně. Na blogu Bank of England možná odhalil příčinu tohoto jevu Dan Nixon (https://bankunderground.co.uk/2017/11/24/is-the-economy-suffering-from-the-crisis-of-attention/), který tvrdí, že prospěšnost informačních technologií je více než kompenzována nepozorností a nesoustředěností, kterou tyto technologie způsobují. Lidé plýtvají časem, v němž mají pracovat, na svých chytrých telefonech, nepracují a sledují Facebook nebo Twitter. Co soudíte o zjištěních Dana Nixona? ODPOVĚĎ: Stagnace produktivity? Žádná záhada Vysvětlení údajného paradoxu produktivity je velmi prosté. Investice do moderních technologií dokázaly podstatně zvýšit fyzickou produktivitu výroby a některých služeb. Je to vidět například na cenách počítačových pamětí a přenosu dat dnes a dejme tomu v roce 1960. Rozdíl je nebetyčný. Růst fyzické produktivity však vedl k vysokému stupni konkurence, která velmi podstatně srazila ziskové marže výrobců a poskytovatelů těchto produktů a služeb. Důsledkem je stagnace nebo dokonce pokles ekonomické produktivity. Něco podobného se stalo v zemědělství během 20. století, kdy kombinace faktorů (mechanizace, herbicidy, insekticidy, umělá hnojiva) vedla k masivnímu růstu fyzické produktivity na úkor cen a tudíž i zisků zemědělských prvovýrobců. Z pohledu HDP zemědělství zacházelo na úbytě, ale jeho produkce ve skutečnosti výrazně, až revolučně rostla. Existuje ale ještě další vysvětlení. Exploze legislativy vedla ke chronickému poklesu míry podnikatelských aktivit v celém vyspělém světě. Lze ukázat, že potenciál růstu ekonomiky je nepřímo úměrný logaritmu počtu stránek zákonů a regulací omezujících podnikání. Kdo musí věnovat čas paragrafům, nemá čas na podnikání. Tip: zadejte si do Googlu název Ten Thousand Commandments – dozvíte se například, že federální regulace stojí americké podniky 1,9 bilionu dolarů ročně. To je částka odpovídající ročnímu HDP Indie nebo Itálie. S tak těžkou koulí na noze se těžko sprintuje. To je pravděpodobně nejsilnější důvod, proč potenciální růst americké ekonomiky zhruba od 80. letech postupně ztrácí na tempu. Nicméně i tak zůstává Amerika hospodářsky nejsilnější zemí Západu, protože Evropa ztrácí tempo ještě rychleji v důsledku činnosti byrokratů jak v Bruselu tak v hlavních městech jednotlivých členských států EU. Jednou bude zapotřebí provést antibyrokratickou revoluci – i když Západ je stále natolik silný, že unese překvapivě masivní zátěž.  Ilustrace: Počet stran evropských regulací (acquis communautaire). Zdroj: Open Europe DOTAZ Dobrý den, pane Kohoute, zúčastnil jsem na Vašem workshopu na České investiční konferenci a zaujal mě Váš Robot Investment Calculator. Pečlivě jsem si několikrát prošel všechny dostupné měsíce a překvapilo mě s jakou spolehlivostí dashboard funguje. Zní to jako perpetuum mobile - dokud nejsou 2 kontrolky červené, nakupuj. Pak radši drž hotovost a až bude po všem a alespoň 2 zezelenají, zase nakupuj. V čem je ten háček? Jsou kontrolky napasovány na roky 2001 a 2008? O. Chmelař ODPOVĚĎ Pokud jde o přístrojovou desku (dashboard), vybral jsem do ní šest důležitých indikátorů. Podle jakého klíče? Nejdůležitější je schopnost indikátorů signalizovat přehřátí ekonomiky. Pokud je ekonomika přehřátá, vždy nutně a zákonitě bude následovat ochlazení – a to není nikdy příjemné pro akciové trhy.  Ilustrace: Stav hlavní přístrojové desky v říjnu 2007, těsně předtím, než akciové trhy začaly padat. Kombinace silné měnové expanze (červená kontrolka vpravo dole), masivní bankovní expanze (dole uprostřed) a nebezpečí recese na základě tvaru výnosové křivky (vlevo nahoře) může stěží skončit dobře. Žádný háček. Čistá ekonomická logika. Jak je možno identifikovat přehřátou ekonomiku? Většina ekonomů sleduje HDP, inflaci a nezaměstnanost, ale této "svaté trojici" se úmyslně vyhýbám. Hrubý domácí produkt má všechny nectnosti: zpoždění, pouze čtvrtletní frekvenci, časté zpětné revize, metodické problémy, velkou metodickou složitost. HDP je proto z hlediska investora na akciovém trhu zcela bezcennou statistikou. Opatrný jsem i u nezaměstnanosti (resp. zaměstnanosti), což jsou vysoce politické statistiky, které mohou podléhat různým vlivům. I pokud to není možné, zaměstnanost má stále příliš vysokou setrvačnost a její prognostická užitečnost je sporná. Kromě toho, statistická data týkající se zaměstnanosti jsou hodně „chlupatá“ – zatížená krátkodobým šumem, který podstatně komplikuje interpretaci údajů. Pokud jde o inflaci – zcela ignoruji spotřebitelské ceny, namísto nich sleduji peněžní inflaci (růst objemu peněz v ekonomice) a inflaci úvěrovou. Je to právě dynamika úvěrů, která je kriticky důležitá pro identifikaci přehřáté ekonomiky. Úvěrové statistiky mají rovněž tu výhodu, že jsou publikovány měsíčně, monetární statistiky v USA pak dokonce týdně. Tyto typy údajů (peněžní inflace, úvěrová inflace a bankovní aktivita) tvoří základ spodní trojice indikátorů na přístrojové desce. Lze ukázat, že každé – naprosto každé! – přehřátí ekonomiky je včas signalizováno nadměrnou aktivitou bank nebo nadměrným růstem peněžní zásoby. Velmi často též zisky podniků rostou nad úroveň normálního dlouhodobého trendu. V dobách, kdy se ekonomika přehřívá, bývají vysoké firemní zisky komentovány jako příznivý jev. Analytici mají rádi růst zisků, stejně jako komentátoři, makroekonomové, politici i drobní investoři. Všem je dobře, když se ekonomika přehřívá, protože krátkodobě vidí růst zisků a neumějí se podívat, co je čeká za rohem. Za rohem je čeká návrat do reality. Výchylka z rovnováhy, byť jde tím „správným“ směrem, je vždy jen dočasná a bývá následována návratem do normálu. Tedy poklesem, který zpravidla budí nepříjemné emoce mezi analytiky, ekonomickými komentátory i širokou veřejností. Během každého přehřátí ekonomiky se tedy najdou minimálně dvě kontrolky, které se včas rozsvítí rudě. Přehřátou ekonomiku zkrátka poznáte, když ji vidíte, není na to třeba žádné mimořádné matematiky ani vrozené geniality. Přístrojová deska Robot Investment Calculatoru je vlastně jenom takový zdravý rozum v systematizované podobě: z více než půl milionu ekonomických a finančních časových řad, které nabízí databáze FRED, jsem vybral několik takových, které se k účelu identifikace přehřáté ekonomiky hodí nejlépe. To je jedna část „triku“. Problém může být spíše ve faktu, že někdy se kontrolky rozsvítí až příliš brzy. Za takovéto situace, která nastala například v letech 1996 nebo 1997, by nebylo optimální vyprodat všechny akcie hned na dvou červených kontrolkách, protože bychom se tak připravili o mohutný "výtah", který během několika málo let přibližně zdvojnásobil hodnoty hlavních amerických akciových indexů. Interpretace hodnot a změn uvedených šesti veličin tedy není nijak přímočará: žádný vážený průměr nebo jiná jednoduchá školní cvičení. Na druhé straně jsem si vědom rizika zvaného „overfitting“. Co to znamená? Systém strojového učení, kterému jsou předložena data obsahující částečně informaci a částečně šum, se naučí jak informaci tak šum, v důsledku čehož pak produkuje výsledky krásně fungující v minulosti ale nepoužitelné v budoucnosti. Zde bych jen podotkl, že ani Robot Investment Calculator ani fond QUANT nejsou produkty dnes tak populárního strojového učení. Všechny použité indikátory, statistiky a výpočty musejí mít ekonomický smysl, aby byla vyloučena náhodná shoda. Pro zajímavost, algoritmus fondu QUANT dokonce neopotřebuje ani všech šest indikátorů. Jeho zpětné testování jde až do roku 1959, takže není „vyladěn“ pouze pro výkyvy posledních dvou desetiletí. Je to velmi robustní systém, který je schopen projít různým typy recesí a krizí. Není tedy „střižen“ podle vzoru 2008, ale má univerzálnější platnost. Formulace skutečně robustní investiční strategie tedy není tak jednoduchá, jak se zdá. Strategie, kterou používáme pro řízení fondu QUANT, byla testována s extrémní pečlivostí a s vysokými nároky. Robustnost je klíčový požadavek: nemusíme vědět, o kolik procent a desetin procenta se změní hodnoty akciových indexů, stačí znát znaménko. A ani to znaménko není třeba znát s přesností na den. Abychom se vyhnuli mohutným medvědím trhům a byli schopni nakoupit akcie se slevou nám stačí jen velmi přibližný časový údaj. Stručně řečeno: žádný háček, i když metoda rovněž není úplně prosta všech úskalí. V každém případě se ukazuje, že neučebnicové myšlení se vyplácí lépe než standardní sada znalostí, které se učili všichni. Tedy stručně řečeno: žádný háček, jen velmi "neučebnicový" přístup k interpretaci ekonomických a finančních dat.
Nejprve dobrá zpráva: americká ekonomika poprvé od roku 2008 dosáhla svého teoretického potenciálu...
... a teď ta horší: stalo se tak za cenu nárůstu veřejného dluhu o více než 40 procent HDP. To je číslo, které odpovídá ceně za účast ve větším válečném konfliktu. Druhá světová válka si vyžádala dluh ve výsledné výši asi 75 procent amerického HDP.
|
Pavel KohoutInvestor, vývojář, autor. ArchÍVY
April 2020
Kategorie |
RSS Feed
The Robot Investment Calculator software and its underlying algorithms and know-how is owned and published by Westbourne Technologies Ltd, 25 Westbourne Terrace, London W2 3UN (the Publisher), Company Number 11115458. All rights reserved.
DISCLAIMER: Contents are provided for general information purposes only and do not constitute an offer to sell or a solicitation of an offer to buy any Security in any jurisdiction. The Publisher does not intend to solicit and is not soliciting, any action with respect to any Security.
The contents of this section have not been approved or disapproved by any securities commission or regulatory authority in any jurisdiction. The contents are neither sufficient for, nor intended by the Publisher to be used in connection with, any decision relating to the purchase or sale of any existing or future Securities. The Publisher does not intend to provide financial, investment, tax, legal, or accounting advice. Investors considering the purchase or sale of any Securities should consult with their own independent professional advisors. Past performance is no guarantee of future returns.
DISCLAIMER: Contents are provided for general information purposes only and do not constitute an offer to sell or a solicitation of an offer to buy any Security in any jurisdiction. The Publisher does not intend to solicit and is not soliciting, any action with respect to any Security.
The contents of this section have not been approved or disapproved by any securities commission or regulatory authority in any jurisdiction. The contents are neither sufficient for, nor intended by the Publisher to be used in connection with, any decision relating to the purchase or sale of any existing or future Securities. The Publisher does not intend to provide financial, investment, tax, legal, or accounting advice. Investors considering the purchase or sale of any Securities should consult with their own independent professional advisors. Past performance is no guarantee of future returns.
Proudly powered by Weebly